Náš chov
Náš příběh
Jak jsme k čivavám přišli
Od dětství jsem milovala psy. V rodině jsme měli německého ovčáka a leonbergra, kteří se ke mně, jakožto k dítěti, chovali úžasně. Když jsem byla starší, rodiče pořídili německého ovčáka a v dospělosti jsem dostala bernského salašnického psa.
V té době jsem o malých psech měla opravdu malé smýšlení.
Jednou o víkendu jsem ale hlídala čivavy svých příbuzných. Zjistila jsem, že uvnitř jsou stejní jako velcí psi a umí také poslouchat.
Pár měsíců nato už jsme měli prvního čivavího kluka doma.
Jenže, kluk to byl bázlivý a tak jsme mu po třech letech pořídili čivaví kamarádku. Ta je ale hyperaktivní a kluk už byl přeci jen zvyklý na svůj klid. Díky tomu se naše smečka rozrostla o další holčičku.
